Jdi na obsah Jdi na menu
 


Memoriál F. Šaška 2008

16. 4. 2008

Obrazek

    

     HAF !

 

 

 

 

     Tak jsem se dočkal svých prvních velkých závodů, Memoriálu Fr.Šaška u nás v Tuchlovicích.

Ale že nás tam bylo!

Jen v kategorii ZZO se nás sešlo a sjelo z blízka i z dálky 23 psích kluků a holek. Já jsem byl jeden z nejmladších.

 

     No - nevydržím to a musím vám to štěknout hned teď: umístil jsem se na DRUHÉM MÍSTĚ a stál jsem i s páníčkem na bedně!

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 



Zkrátka mi to vyšlo. Teda nám.

Porazili jsem Demmi, která byla minule při klubových závodech třetí. Gery, který byl tehdy druhý, dneska nenastoupil, protože by prý s aportem zmizel jako s kořistí někde v dálce (minule aport nebyl). Porazil jsem Bonnie, která byla minule první a před týdnem vyhrála ZZO v Kladně. A taky jsem porazil hovawartku Daisy, která je fakt dobrá, před 14 dny vyhrála ZZO v Lánech, cvičí obedienci a předváděla ji o velikonocích při výstavě psů v Praze.Obrazek

     ObrazekAuvajs, no tohle ?! Právě mě páníček plácnul přes packu, abych nepsal takovou chválu. Já vím, že Daisyna je náš vzor a dneska měla jen o 3 bodíky míň, než já. Páníček se mohl udivit, že za poslušnost jsme dostali o 1 bod víc než ona. Ta vám nespustí z paničky oči. Když si nesedne úplně přesně k noze, panička udělá jen malý náznak obratu vpravo nebo vlevo a Daisy se hned srovná. To bych chtěl taky umět. No, spíš by chtěl páníček, abych to uměl, mně je to tak nějak jedno. Nahoru na něho nekoukám, vždyť jeho obličej znám, a když se někam otočí, tak to tam otočím taky. To stačí, ne?

    

   Dneska mi to sedlo. To příště třeba nebude, ale dneska jo. Že prý dnešní závod bude sázka do loterie, říkal ten můj člověk. Aby taky ne. Rizika byla čtyři: volno, přivolání, chůze a obraty u nohy a aport. Páníček mi do minulé středy házel jako aport gumovou pískací činku a místo předsednutí a odevzdání se o ni se mnou jenom tahal. Pak si přečetl, že při závodech nesmí být jako aport použita hračka. Půjčil si starou dřevěnou, trochu ohryzanou činku a už se o ni se mnou nechtěl tahat. Tak jsem mu dělal psí kusy - pouštěl jsem ji bez vyzvání před ním nebo i daleko od něho. Zlobil jsem ho tím, že jsem se pro ni tryskem rozběhl a nad ní jsem zůstal stát jako socha. Začal jsem ji nosit za jednu bambuli, takže se kinklala jako kyvadlo. Když už si jeden den myslel, že mi to docela jde, vrátil jsem se druhý den ke starým praktikám. To samé v bledě zlaté při přivolání a chůzi a obratech u nohy. Jeden den svižně, druhý den plouživě. Z dálky přiběhnu cvalem, z blízka jen tak poklusávám. Jenže při závodech vás přivolávají, jen co se vám podaří vzdálit se několik metrů. Tak to pak nemá cenu rozhýbat tělo do cvalu, že jo? Navíc, když nejsme na procházce, tak se mi nějak zrovna nechce někam daleko odbíhat.Obrazek

   

   Tak abych to zkrátil - dneska to vyšlo a šlo se domů. Vlastně ještě bylo předávání cen a šli jsme si stoupnout na ty schůdky, co mají dva stupně nahoru a zase dva stupně dolů a co přes ně s páníčkem běháme sem a tam. Dostal jsem diplom, na kterém je napsáno jméno Halikarnas. Prý je moje, ale já na ně neslyším.

Obrazek

Taky na krk medaili, ještě takový stojánek s číslicí 2 a nějaké granule.

A nejlepší bylo, Obrazekjak jsme se s Bonnie, která při závěrečném ceremoniálu stála, teda měla sedět, vedle nás, během toho dlouhého vyhlašování všech kategorií kočkovali a váleli jeden přes druhého páníčkům pod nohama, resp. za zády. Prý by se to nemělo, ale byla to dobrá odměna za těch dlouhých osm hodin, kdy se nedalo užít tolik legrace jako jindy.

Obrazek

    

 Doma jsem usnul jako dřevo hned uprostřed kuchyně, protože jsem za celý den svého hnědého oka nezamhouřil.

 

Tak na hafanou.

Váš Arnie

A na závěr ještě několik fotek:

Obrazek

Já, hovawartka Daisy a v pozadí retrívřice Bonnie..

Obrazek

Já a Bonnie

Obrazek

Terka a její dva psí miláčci - borderka Baby, moje láska a Nasťa

Obrazek

Rotvajlerka Demmi s páníčkemObrazek

 >> Další soutěžícíObrazek